Vzhůru na Milešovku !

Už dlouho jsme si říkali, že na Milešovku jednou vylezeme. A to jednou konečně přišlo. Vyrazili jsme z parkoviště pod Milešovkou a soupali a stoupali a ... Naštěstí pod vrcholem byla jedna keš zvaná Hromová hora (podle německého jména Milešovky) která nám dala důvod k nezbytnému odpočinku před útokem na cíl. Díky bohu a autorovi za tuto záminku, jinak už bych padnul. (Věra a Dony ještě mohli, ale taky ne moc). Pak jsme pokračovali dál na vrchol. Na Milešovce bylo docela živo - nejen plno turistů, ale i dělníci, kteří tam budovali čističku nebo něco podobného. Počasní bylo krásné, ale bohužel to nesvědčilo dalekým výhledům. Ale i tak byl pohled z obou vyhlídek nádherný. Kdyby byl ještě otevřený bufet, nemělo by to chybu, ale člověk taky nemůže chtít všechno, že ? Posadili jsme se pod observatoří a pojedli. Věra se chtěla také podívat na rozhlednu, ale bohužel to nešlo, protože personál observatoře byl zaneprázdněn jinou důležitou činností. Tak jsme poděkovali a šli dolů.

Cestou dolů jsme se zastavili pro další kešku zvanou Samorost se zajímavým povídáním na toto téma v listingu. Dokonce jsme se dozvěděli, že na toto téma existuje i on-line hra. Pak jsme si prohlédli Výří skály pod kterými jsme procházeli - vypadají skutečně monumentálně.

 Když už jsme byli na Milešovce, nemohli jsme minout ani kešku věnovanou zámku Milešov. Je na zajímavém místě v bývalém zámeckém parku, který je silně zanedbaný. Víc než zámek, ve kterém je dnes jakési sociální zařízení, náa zaujal  zahradní pavilon, který stejně jako park chátrá a chátrá. Podle zbytků výzdoby to musela být krásná stavba navenek i uvnitř. Škoda, i kdyby se snad jednou dočkal rekonstrukce, do původní podoby se už nikdy nevrátí.