Týden v Jizerkách

V pátek po nalezení pětisté keše jsme se vydali na týden do Jizerských hgor. Ubytování jsme si zajistili v penzionu Na rozcestí v Janově nad Nisou a odtud jsme vyráželi pěšky i autem za krásami Jizerek. Bohužel značná část silniček v horách je pro motoprovoz uzavřena a na pěší tůry jsou to na nás dost značné vzdálenosti ale i tak jsme viděli spoustu krásných míst a našli spoustu prima pokladů. Zmíním se jen o některých, které si budeme dlouho pamatovat pro zážitky s nimi spojené.

Kostel Nalezení sv. kříže Česká Lípa

Kromě toho, že je kostel skutečně pěkná stavba, zažili jsme tady zajímavou příhodu. Chodili jsme kolem kešky a čekali, až se vzdálí dva potenciální mudlové (nezasvěcení do geocachingu), kteří zase čekali, až se vzdálíme my. Nakonec jsme odhadli, že jsou to kolegové, vystoupili jsme z anonymity, zalogovali, podarovali je naším CWG a šli, jinak bychom tam všichni čekali ještě teď. A aby toho nebylo málo, potkali jsme je i u další keše - u Červeného domu nedaleko vodního hradu..  Byli příjemní a tak jsme z toho měli radost. 

Bedřichovská knoflíková keš

Keš byla ukryta poblíž penzionu, ve kterém jsme před zhruba 10 lety trávili příjemné chvíle, a tak jsme si ji při našem letošním pobytu v Jizerkách nemohli nechat ujít. Je pod opravdu velkým kamenem :)), a to dost těžkým. Rekonstruovaný penzion se nám zvenku líbil, dovnitř jsme se nedostali. Škoda. Pak jsme se vypravili na Královku, kde jsme zavzpomínali nad šálkem kávy a vyrazili na cestui do Janova. Byl to krpál, naštěstí směrem dolů, nahoru bychom tudy asi nešli. Kolem kvetla spousta magnolií, bylo to krásné.

 

Hejnice, Libverda a Cimrmann

Hejnická bazilika je nádherná. Od ní jsme se vypravili na keš, věnovanou velkému Járovi da Cimrmannovi. Tahle keška nám dala zabrat, ani ne tím, že by byla složitá, nebo příliš náročná terénem, ale tím, že mapy někdy klamou. Zaparkovali jsme v místech, kde by podle mapy měla být Lesní restaurace s tím, že až oběhneme kešku tak něco pojíme. Restaurace nikde, ale šli jsme. Zjistit indicie a najít keš byla věc rutiny a bez problémů. Ještě jsme zvenku omrkli arboretum a vydali se podle mapy dál nezpevněnou cestou, na kterou měla navazovat zpevněná cesta a přivést nás v podstatě zpět k autu. Ale ouha - asi po kilometrovém pochodu lesní cestou do kopce jsem na GPS ověřil naši polohu a zjistili jsme, že jsme zcela mimo všechny cesty. Tak jsme se vrátili zpět, kde podle mapy měla navazovat zpevněná silnice a tam samozřejmě ani vidu ani slechu po něčem takovém. Tak jsme se pokorně vrátili po svých stopách k autu a vypravili se hledat něco k snědku.

Jídlo na nás čekalo v Obřím sudu v lázních Libverda (lieb werde, milý ostrov). Libverda je pěkné malé lázeňské městečko s hezkým parkem. Když jsme se dost pokochali našli další keš vyrazili jsme k domovu. Cestou jsme se ještě zastavili na krásné vyhlídce na Hejnickou baziliku pod strmými horami Bylo to v Lužci pod Smrkem u starobylých Nichtových Božích muk z poloviny 19. století.

Němý Bobeš

Tato keš je věnována - jak jinak - opět největšímu z Čechů. Došli jsme k ní po pěkném okruhu z Janova kolem bobové dráhy přes Hraničnou (krásné památné stromy) a Loučnou. Zjistit indicie bylo otázkou trochy googlení a Věřiných botanických znalostí. Cestou ke keši začalo pršet, ale my se nevzdali a vytrvali.  Na samém konci se nám do cesty postavila velká louže, my ji obešli doleva a vrátili se na směr ke keši. Signál GPS zlobil a my oblezli téměř všechny velké šutry v okolí, slezli z docela strmé pěšiny a když už jsme to chtěli vzdát, našli jsme. Trochu nás překvapilo, že krabka je docela prázdná, i bez logbooku. Mysleli jsme, že to je záměr (v listingu byla zmínka o netradičním uložení), ale pak jsme se dozvěděli, že s keší zřejmě takto naložil nějaký zvědavý nenechavec. Na tuhle keš (hlavně na zážitky s jejím hledánáím) budeme s dojetím vzpomínat.

Bukovec

Být v Jizerkách a nenavštívit Jizerku - to by nešlo. Je tam nádherně, ale nezapomenutelně se tentokrát do paměti zapsal Bukovec. Je to hora a přírodní rezervace a cesta na ni je skutečně strmá, větší část stoupání je po schodech. Prostě zážitek - a my tam byli dvakrát. Poprvé jsme keš, která tam měla být, nenašli. Spojili jsme se s majitelem a ten nám napsal, že tam byl den před námi a všechno bylo v pořádku, takže tam musí být. Nemohli jsme připustit že jsme slepí a tak jsme se nahoru vypravili znova a znova nenašli. Pak jsme zjistili z vrcholové knihy, že při naší první návštěvě byla před námi na Bukovci velká skupina studentů z Vysoké školy zemědělské z Prahy a pojali jsme podezření. Vyfotografovali jsme ze všech stran místo kde měla být keš ukrytá a poslali fotky majiteli. Ten později oznámil, že poklad byl skutečně odcizen. 

Ale celkový dojem z Jizerky a okolí je skutečně fantastický - louka plná nádherně kvetoucích narcisů u Hnojového domu a pohled na Pytlácké kameny od viklanu na Jelení stráni - to nedokáže smazat žádný jiný zážitek. A nakonec jsme byli rádi, že jsme na Bukovec vylezli dvakrát - je to přece výkon.

Sloní kameny

Úžasné místo, na kterém jsme zastavili cestou z Jizerek. Při našem pobytu v Janově jsme navštívili ještě celou řadu míst v okolí, která by stála za zmínku, včetně procházky po Jablonci, ale nic se nevyrovná Sloním (nebo také Bílým) kamenům nedaleko Jítravy na Liberecku. Zdálky to vypadá, jako by před vámi skutečně pochodovalo stádo slonů, zblízka jsou to mohutné skály, plné podivných tvarů, které si můžete hodiny prohlížet a vždycky objevíte něco nového. Prostě příroda dokáže neuvěřitelné věci, když jí v tom člověk nebrání.