Procházka po Krkonoších

Na internetu jsme koupili výhodný pobyt ve Špindlerově Mlýně, v hotelu Palace Club. Protože už jsme v Krkonoších dlouho nebyli, vyrazili jsme se podívat, jaké že tam jsou keše.

Jak je naším zvykem, cestou jsme se zastavili na několika zajímavých místech. Nejzajímavější byl železniční viadukt v Krnsku z roku 1924. V pozadí za ním je zámek Stránov (a pohled zblízka). Zajímavý je i hřbitovní kostelík opodál, i když už na něm jsou vidět známky toho, jak na něm hlodal čas. Ihned po ubytování v hotelu jsme vyrazili na první procházku kolem Švýcarské boudy směrem ke Svatému Petru. U skalky zvané Sokolík jsme upravili počet nalezených keší za den na celkových 5. Ale to nám nestačilo a tak jsme ještě sešli dolů do centra, dali si kávu se zákuskem a pak se znovu šplhali do stráně. Byl to zajímavý den

Druhý den jsme vyrazili lanovkou na Medvědín (již po třetí). Já jsem držel na klíně Donyho, Věra batoh. Věra s batohem vystoupila z lanovky snadno, já až na třetí pokus s problémy. Ale dobře to dopadlo. Vyrazili jsme známou trasou k Vrbatově boudě, kde jsme trochu odpočinuli, navštívili mohylu Hanče a Vrbaty a pokračovali k Pančavskému vodopádu. Pančava je prvním přítokem Labe a vytváří nejvyšší vodopád v Česku. Odtud vedla cesta k Labské boudě , a k prameni Labe, kde je kromě jiného zajímavá plastika. Odtud jsme šli kolem Labe až do Špindlerova mlýna, tedy zpět kolem Labské boudy k Labskému vodopádu a pak strmě po velice příkré stráni do Labského dolu. Tady skutečně dostanou nohy zabrat. Ale když jsme cestou potkávali lidi kteří šli nahoru, obdivovali jsme je. A když jsme dokonce potkali běžce směrem vzhůru, museli jsme údivem kroutit hlavami. Labský důl je krásná kotlina, kromě Pančavského vodopádu je tady vidět i Pudlavský vodopád, krásné, přísně chráněné botanické zákoutí, zvané Schusterova zahrádka a dolní Labský vodopád. Do hotelu jsme dorazili kolem Medvědína docela utahaní a těšili jsme se na whirpool, který jsme měli objednaný. Docela našim unaveným svalů ulevil. Celková bilance dne byla 5 keší a 22 km v nohách.

Další den jsme se se Špindlem rozloučili u lanovky na Hromovku, kde byla keš skutečně velice mazaně ukrytá, ale nám neodolala. Zastavili jsme ve Vrchlabí, prohlédli si zámecký park a poobědvali u Jičína v hospodě Na Špici Na Špici. Byla pěkná a jídlo bylo dobré. A už jsme se těšili na Dvoreček a jak si po těch procházkách odpočineme. Bilance dne 4 keše. Takže celková bilance tří dnů byla 14 keší, bolavé nohy a vyčištěné plíce. Bylo to fajn a snad se ještě někdy vrátíme.