Příběh z archivu ...

Potkali se v létě 1938 na procesí. Ona šla se sestrou, on s kamarádem, který s tou sestrou chodil. Ona byla služebná u ředitele továrny
KOH-I-NOOR, on dělník ve šroubárně. Postupně se sbližovali, zamilovali se, a pak ...

 
Červenec 1940 
On píše jí - strana 1  strana 2
   
Její odpověď z 16. července 1940 - strana 1 strana 2
   
Říjen 1940
On píše jí - strana 1  
  Lidunce!

Předem mého dopisu přijmi upřímný pozdrav a vzpomínku na tebe. Vzpomínku, která jest mou vzpruhou a velkou nadějí mého života. Každá chvilka, kterou mohu prožít po Tvém boku jest pro mne asi  tolik jako pro žíznivého poutníka doušek křišťálové vody.  V Tvé přítomnosti pro mne neexistuje nic jiného než jasný třpyt Tvých krásných očí a něžný úsměv Tvých tvářiček (kterým jakoby v každém koutku seděl polibek). Má zlatá Lidunko!  Svými myšlenkami ve kterých jsem si navykl říkat Ti „moje malá holčička“ často zabloudím ke Tvé ,pro mne tak drahé osobě. Není vůbec slov, kterými bych mohl přesně vyjádřit  svůj cit k Tobě.  Tak krásných a něžných slov se ani ve slovníku nenalézá. Vždyť Tys pro mne tou nejkrásnější květinou, která kdy vyrostla v rajských zahradách. Bez Tebe byl by můj život prázdný a pustý jak sychravé noci zimní. Bez Tvého úsměvu byl bych tak nebohý jako včelička bez květů, jejich vůně a medu. Všechny radosti světa by byly pouhým stínem toho, co by rád položil na oltář své lásky k Tobě, která je tak velká že snad kdyby se proměnila ve vodu nestačila by ji pojmout všechna světová moře. Jak smutné jsou  všechny dlouhé dny ve kterých jsem tak sám proti krásným večerům ve kterých mohu držet Tvou ruku ve své a být šťasten již Tvou přítomností.

 
On píše jí - strana 2  
Vracím Ti foto jak si přeješ
vždyť jiné chceš je dát
a jiné šeptat vášnivě
jen Tebe chci mít rád.
Léta Ti rychle uběhnou
ze všeho zbude fakt
jen jednou každý v životě
má opravdově rád.
?

Ano, jen jednou lze milovat
druhému lásku  možno jenom lhát
nemáme však jen slibovat
když nemůžem nic dát.
Rozdávat lásku není tak snadné
když srdce vyhasne

 v duši nám zbydou na krásu
vzpomínky nejasné.
Myšlének tisíce, hlavou mi táhne
kterou jen k svátku Ti dám!?
Po té ať po té mysl má sáhne
zbude vždy jediná "ráda Tě mám".
Komu jsi slíbila, komu jsi dala 
ví jen Bůh sám. 
Koho sis do srdce sobě si vzala 
budiž, ať stále je tam.

Franta

Její odpověď z 3.10.1940 první část druhá část

Konec příběhu - nebo začátek ?

23. srpna 1941