Předjaří v Motole, Hvězda a dětská hřiště

Tento víkend nejsme na Dvorečku, protože Věra v sobotu hlídá Nikolku s Kačenkou - rodiče se vypravují na bál. A tak jsme se nechali vylákat sluníčkem a vyráželi do přírody.

V pátek jsme se prošli parkem na Klamovce (původně vinice hrabat Clamm-Galasů), poseděli v tamní zahradní restauraci (samozřejmě uvnitř) a pak jsme se vyškrábali na protější stráň pod gymnaziem, kde byla umístěná keš.
V sobotu jsme naplánovali delší výlet. Nedaleko sídliště je chráněná oblast Motolská kalvárie. Jsou to dvě skály, které od sebe odděluje rušná Plzeňská silnice. Na jedné straně je vztyčený vysoký kamenný kříž, podle kterého se lokalita jmenuje, na druhé straně je pěkný lesopark. A na jeho okraji je také keš, takže kromě příjemné procházky jsme mohli rozmnožit naši "sbírku pokladů". Sluníčko svítilo, byl krásný předjarní den a tak se mi do kopce dobře hekalo (ty já totiž z duše nerad). Nejvíc si to užil Donoušek - nejen že potkal spoustu kamarádů a kamarádek, ale také si zařádil na trampolíně a moc se mu líbilo, když ho panička vzala na vláček
V neděli jsme vyrazili na obchůzku dětských hřišť v Řepích - bylo docela zima a tak jsme stihli jen polovinu a vrátili se domů vypít něco teplého. A taky jsme potřebovali zajet na Hvězdu a pogratulovat Matýskovi k svátku který už měl a Tomášovi k svátku, který bude mít. Bylo tam veselo, bylo to příjemné a odjížděli jsme až pozdě večer.
V pondělí jsme dokončili obchůzku dětských hřišť - byla celkem 4, všechna pěkná a všechna umístěna ve stínu, takže tam byla zima. Ale nakonec jsme sesbírali všechny indicie a vyrazili za pokladem. Autoři keše nabízeli výhled na Prahu, ale ten moc zajímavý nebyl - samý panelák a podobné krabice. Nad keší ale byla ohromná navážka - bůhví co to tady bude - a tak Věra neodolala a šla ji prozkoumat.  A pak jsme si řekli, že si jen maličko prodloužíme cestu domů a vyzvedneme přitom ještě jednu keš. Byla v oboře Hvězda. Teprve když byl na obzoru letohrádek uvědomili jsme si, že z bělohorské pláně k oboře je docela velké klesání, které se změní ve stoupání až půjdeme domů. Ale odhodlaně jsme vyrazili. Cestou jsme potkali jen tři pejsky, kteří jevili zájem jen o Donouška. Tak jsme počkali až si odvedli své páníčky, vyndali keš, zapsali se a vyrazili domů. Cesta vedla přes Ruzyni nahoru do stráně, nejdřív po silnici, pak po schodech. Já jsem přiznal bolavé nohy hned, Věra dělala hrdinku a přiznala je až doma. A tak jsme unaveni čerstvým vzduchem rádi zasedli k šípkovému čaji a kávě se zákuskem, abychom dali našim nohám odpočinout. Ale už se těšíme na další výlety.