Olšanský týden

Tak jsme se rozhodli strávit týden na Drahanské vrchovině. Nejen proto, že je krásná a že jsme tady ještě nebyli, ale i proto, že budeme mít blízko k Věřinu bratrovi a jeho dětem. Ubytovali jsme se v Olšanech v penzionu U Kalábů. Je to moc příjemný penzion s krásným dvorkem a terasou na které se dá příjemně posedět.

Jak už bývá naším zvykem, rozhodli jsme se cestou odlovit nějaké keše. První dvě nám odolaly, pak jsme byli dvakrát úspěšní a navnaděni úspěchy jsme zastavili u barokní sýpky v Osové Bitýšce, proměněné v galerii. Když jsme přijeli na místo, začínalo nám být jasné, že neuspějeme, protože zde bylo podezřele moc lidí. Vzápětí jsme se dozvěděli, že právě začíná vernisáž a obdrželi jsme pozvání, které jsme s díky odmítli. Chtěli jsme se alespoň podívat, kde ta keš může být a tak Věra vzala Donyho na vodítko, jenže v tom okamžiku se objevila místní doga. Chvíli se pomalu přibližovala a pak jako blesk skočila a byla na Donym. Věra začala křičet, já jsem dogu nakopnul až z Donyho spadla, pak přišel majitel psa a sdělil nám, že sem psi nesmí. Když jsme viděli, že Donymu zjevně nic není, nikde ani škrábnutí a tvářil se jako by nic, tak jsme nechtěli dělat zbytečné problémy a odjeli.

Po ubytování v penzionu jsme se trochu prošli po Olšanech a zamířili také - kam jinam než na Farmu Bolka Polívky. Prohlídli jsme si zvěřinec, trochu prošli farmu, ale po pravdě nic nás příliš nenadchlo. Pravda, je tam řada soch, taky velbloud, hotel a dvě hospody, ale to se dá vidět všude. A tak jsme si dali kávu se zmrzlinou a šli domů.

Druhý den jsme strávili v lesích putováním po studánkách.  Jmenovaly se Žalmanova, Jelenka, Pařezová a Habrová, všechny byly v lesích a byla to v tom vedru, které panovalo, příjemná procházka měřící asi 7 km.

Další den jsme vyrazili za šipkou. Měla to být trasa asi 12 km, na které jsou keše uspořádány tak, že na mapě tvoří šipku. Celkem to šlo, až na to, že asi v třetině cesty jsme nedopatřením jednu vynechali (to jsme zjistitli až doma). Došli jsme až ke keši u studánky Miluška, našli ji a hledali další cestu. Jenže se nám do cesty postavil mokřad, který nás ne a ne pustit dál. Nakonec jsme marné pokusy vzdali a asi 2 km před cílem jsme vyrazili k autu oklikou měřící asi 5,5 km. Takže z toho bylo celkem 19,5 km. Utrmácení jsme došli do penzionu, ale byli jsme rozhodnuti zítra zbytek keší z první poloviny odlovit a tak se také stalo. Takže jsme vlastníma nohama vytvořili na mapě takovýhle obrazec. Ta sluníčka jsou kešky které jsme našli, zelené jsou ty, co nás ještě čekají. Na druhou půlku bohužel nedošlo, a to proto, že jsme se museli starat o Donyho.

Po třech dne se totiž Donymu udělala na krku kam ho doga kousla boule, ze které se vyvalil hnis. A tak jsme vyhledali veterináře, ten mu nasadil drén a antibiotika a Dony vypadal jako podřezaný. V odpočinkovém dni jsme navštívili Juru s Danou; vyjeli jsme si do chatové kolonie na hoře Sv. Martina, dříve Liliové a užili si klidné odpoledne. Navečer začalo pršet a pršelo až do čtvrtečního odpoledne. Takže jsme navštívili Ríšu v jeho království kde se vyrábějí krásné a výkonné grily a kam přišly také obě Jany i s dětmi. Další příjemně strávený čas, ani nám nevadilo, že prší.

Cestou do Olšan jsme se zastavili u Dinoparku, což je Vyškovská zvláštnost, poslechli si volání druhohorní zvěře, kterému jsme ale odolali. Zato nám neodolala místní keš.

V pátek jsme jeli dopoledne s Donym na kontrolu. Vypadal dobře, pan doktor ho pochválil a řekl, že s námi na krátké výpravy může. A tak jsme se rozhodli ještě trochu zvýšit počet nalezených pokladů. Zastavili jsme se ve Vyškově na místě, kde bývala hospoda U Mazánka a pak jsme navštívili pod Liliovou horou tajemné místo nazývané Kutace. Prošli jsme si Luleč a kolem koupaliště Libuše jsme dorazili k další keši. Následoval krátký přesun do Habrovan a další tajemné místo, připomínající ohniště, u kterého mohli sedávat jednoocí obři - Kyklopové. Docela nás zaujal příběh malé dívenky Márinky, která je pochována na hřbitově v Habrovanech a pak jsme se vypravili na Panskou skálu - lom, ve kterém se přestalo pracovat asi před 30ti lety a ze kterého příroda vytvořila neprostupnou džungli. Ale lesní jahody tady byly zralé a výborné.

A pak už jen přesun z Olšan na Dvoreček a cestou další dvě kešky. Za zmínku stojí krásný jeřáb břek u Tvarožné, který ve spojení s dřevěným secesním křížem a Santonem, pamětníkem velké bitvy, působí zvláštně. A vyhlídka od něj je skutečně krásná. Týden v Olšanech utekl jako voda a už začínáme vymýšlet další.