Naše patnácté výročí, aneb krajem kaňonů a skal

Přiblížil se 30. červenec - patnácté výročí naší svatby a tak jsme si řekli, že bychom to měli alepoň trochu oslavit. A jak jinak, než dobrou večeří, zdravým pohybem a změnou chalupářského stereotypu. Vybrali jsme si k tomu hotel Berounka v Liblíně. a udělali jsme dobře. Ale pěkně popořádku:

28.7.2014  Cesta tam: Udělali jsme delší zastávku v Lánech, abychom je lépe poznali a samozřejmě odlovili místní "poklady". Navštívili jsme hrob rodiny Masarykovy a prošli Lány ve stopách slovinského architekta Josipa Plečnika, který zde vytvořil několik zajímavých děl, mezi nimi i kašnu před zámeckou zahradou. Chtěli jsme navštívit i muzeum, ale v pondělí měli zavřeno. Tak snad cestou zpátky. V hospůdce jsme si dali kávu a vyrazili ke kapličce sv. Eustacha, patrona lovců. U nedalekého Glorietu je pěkná vyhlídka na protější stráně. A pak s jednou zastávkou rovnou do hotelu.

29.7.2014  Kozojedy jsou malebná obec, plná různých soch - tahle je u kostela sv. Mikuláše. Vypravili jsme se k vodopádu na místním potoce. ale až k němu jsme nedorazili. Sestup strání nad vodopádem se nám zdál příliš příkrý. Pak jsme změnili parkoviště a vyrazili ke kapličce sv. Vojtěcha. Cesta vedla nejdříve dolů do hlubokého kaňonu Rožského potoka a pak nahoru protější strání. Ale zdolali jsme ji a po nálezu keše vyrazili k vyhlídce s poetickým názvem Pavučinka. Byla to naše první vyhlídka na Berounku a nadchla nás stejně jako pohled na zvláštní plavidlo pod námi.
Po návratu na parkoviště jsme se přesunuli do obce Bohy, ale předtím jsme v osadě Rohy navštívili mohutný dub. Z Bohů jsme si udělali asi 2 km dlouhou procházku na hrad Krašov. Opět krásná vyhlídka na Berounku a skály nad ní. A navíc příjemný pán, který nám popsal nejen historii hradu, ale hlavně úsilí Spolku pro záchranu hradu o jeho zvelebení. Bylo to zajímavé setkání. Bohužel tady nás opustily baterky do navigace a museli jsme nechat odlov dalších dvou keší na jindy a jet do Královic pro nové. Při té příležitosti jsme si v nedalekém Mariánském Týnci prohlédli stavbu Jana Blažeje Santiniho - Mariánskou Týnici - kostel, proboštství a muzeum.

30.7.2014 Vyrazili jsme do Zvíkovce. Pohled na vodáky na řece byl hezký, krabičku s "pokladem" jsme našli bez problémů. Horší to bylo u pošty, tam jsme neuspěli a tak jsme vyrazili do vesničky s příjemným jménem Bučina. Tam jsme uspěli.
A pak nastal čas pro hlavní atrakci dnešního dne - Skryjská jezírka. Údolí Zbirožského potoka je v tomto místě přehrazeno kolmou skalní bariérou. Touto bariérou si potok prorazil úzkou cestu končící vodopádem. Nad vodopádem a pod ním vznikla dvě jezírka, která mají v podstatě stejné rozměry. Tato zvláštnost je hojně navštěvovaným místem s kouzelnou atmosférou. I nám se tam moc líbilo. Pokud chcete alespoň zčásti tuto atmosféru vychutnat, prohlédněte si krátičký film na konci článku.
Naše  cesta pokračovala k vesnici s pěkným jménem Čilá. Nejdříve jsme navštívili vyhlídku s lavičkou patřící podle nápisu jakémusi Honzovi. Této lavičce místní říkají Čihátko - asi proto, že se z ní dobře číhá. Našli jsme keš a cestou od ní objevili chatu s nápisem sdělujícím, že již byla dvakrát vykradena a proto nic není zamčeno. Ale uvnitř je sršní hnízdo a vše je zaplynováno. Skutečnosti z nápisu jsme raději neověřovali. Sama vesnice je rozložena na prudké stráni nad řekou a my jsme tuto stráň nejdříve sjeli až dolů a vyjeli nahoru protože jsme nenašli místo k zaparkování a pak sešli téměř dolů ke keši a vylezli zpět nahoru. Už víme, proč se vesnice jmenuje Čilá.
Po návratu do hotelu a chvilce odpočinku jsme slavnostněji povečeřeli, popili, popovídali a bylo nám dobře. Pak jsme se přesunuli do pokoje, užili si moravského červeného, odpočinuli při televizi a šli nabrat síly na další den.

31.7.2014 Den jsme zahájili procházkou k další vyhlídce, tentokrát v polesí Háj nad soutokem Střely a Berounky. Výhled byl opět krásný, ale soutok po skalou se nám vyfotit nepovedlo. Zato se nám povedlo dopravit do auta pěkný kámen velikosti malého bochníku chleba, který nám toto místo bude připomínat.
Další zastávkou byl soutok Střely s Královickým potokem. Ten se nám podařilo i vyfotografovat. Zajímavé bylo sledovat jak se spojují dva proudy, každý zcela jiné barvy - Střela hnědá, Královický potok sytě šedý.
Vesnici Břízsko jsme celou prošli. Zaujala nás tím, že hned při příjezdu se na nás osopil místní občan s výhrůžkou, že nám ukáže, když vjedeme na jeho trávník. Nevjeli jsme a tak neukázal. Jinak je tady zajímavý pomník, zajímavá socha a Věru také zaujala malinká figurka na starém litinovém kříži.
A jeli jsme na zámek Kaceřov. Zámek patří k nejstarším renesančním zámkům u nás, pochází ze 16. století. V současnosti je v soukromých rukou a my jsme jej viděli jen přes plot. V Jarově, který následoval, nebylo kromě tří keší nic příliš zajímavého. 
Zato v Dolním Hradišti to bylo jiné. Místní keš jsme našli dost rychle. Pak jsme si sedli na zídku, vytáhli chleba a svačili. Šel kolem jeden místní bodrý občan a pravil "Proč jíte na zídce, když tady máme pěknou hospůdku?" Dali jsme se s ním do řeči a dozvěděli se spoustu věcí o vesnici, politice, sportu atd. Nakonec jsme ještě zašli do hospůdky (opravdu příjemná) a dali si kafe. Přitom jsme ještě jednou popovídali s místním občanem a s hospodským a bylo nám dobře. A jeli jsme do hotelu.

1.8.2014 Cesta zpět: S Liblínem a Berounkou jsme se rozloučili - jak jinak - vyhlídkou z Havlovy skály. Pak jsme zastavili v Podmoklech na Větráku. To je kopec, kde prý pořád fouká a taky je tam keš. Delší zastávku jsme naplánovali do Křivoklátu, který jsme si chtěli prohlédnout a přitom najít tři místní "poklady". Ale život tomu chtěl jinak. K první keši nás nepustili místní dělníci, kteří právě asfaltovali cestu k němu vedoucí. Tak jsme z parkoviště nad hradem vyrazili k Paraplíčku. Je to asi 2 km dlouhá procházka s nejhezčím výhledem na Křivoklát a na konci na Roztoky. Poobědvali jsme U Sýkorů a velice chutně a vyjeli za další zastávkou. Ale tady pokyny k hledání byly zmatené a tak jsme to radši vzdali. Zastavili jsme ale v Lánech u Muzea TGM a tentokrát smazali rest z prvního dne. A pak už jen cesta na Dvoreček, vybalit, uklidit, pojíst, zvednout nohy nahoru, odpočívat a vzpomínat. A věru bude na co.