Na Blaník

Bydlet na Podblanicku a nevypravit se na Blaník, to by byl smrtelný hřích. A tak jsme využili toho, že v neděli se udělalo pěkně a vyrazili. Přímá trasa po červené, zvaná test zdatnosti, nebyla nic pro nás. My jsme si chtěli Blaník opravdu užít. A tak jsme na rozcestí U Rytíře vyrazili dál po neznačené ale pěkné cestě k Veřejové skále. To je prý místo, kudy lze vstoupit do hory a navštívit blanické rytíře. My jsme stáli u skály a volali, klepali, ale nic. Asi ještě v Čechách není dost špatně - může být ještě hůř. Tak jsme alespoň odlovili nedalekou keš. Kolem Kulatého stolu jsme pokračovali ke Slepičí skále, kde je k vidění kopie základního kamene pro Národní divadlo.

A pak nás čekal prudký výstup, část dokonce po schodech až na vrchol Blaníku. Abychom doplnili zásoby energie dali jsme si kávu a štrůdl, chvilku poseděli a pak se vypravili na cestu dolů. A že jsme cestou nezaháleli potvrzuje i skutečnost, že na Blaníku jsme odlovili celkem 7 keší - a to jsme tři ješte ani nezkusili, protože byly mimo dosah nebo moc těžké.