Mostky, Herzogsdorf, Nové Hutě

Místní názvy v názvu tohoto příspěvku označují naše hlavní cíle na letním výletu za rodinou a za keškami na Šumavě. Začalo to výletem za rodinou Lebedů v Kaplici a v Mostkách. Bylo to příjemné setkání, spojené s posezením v hospůdce u lahodných nápojů a hlavně s povídáním o tom, co je kde nového. Ráno jsme se rozloučili s hostiteli a vyrazili za dalším cílem, kterým byl Herzogsdorf v Rakousku. Tam žije dcera Martina s přítelem Ernstem a dětmi Šárkou a Nickem. Celodenní povídání, ukončené večerním grilováním bylo rovněž prima. Taky jsme dostali dárek - kompletní servis, který bude zdobit naši chalupu. Další den jsme vyrazili na hlavní cíl našeho výletu - do Nových Hutí na Šumavě, konkrétně do penzionu Klostermann.

Cestu do Mostek i do Nových Hutí samozřejmě lemovaly nalezené keše. Fotografie máme jen z některých z nich, ale zaujaly nás všechny. Keš s názvem Rozcestí nedaleko Jíloviště, si budeme dlouho pamatovat pro asi milion mravenců, kteří se rojili kolem. Líbil se nám lom nedaleko vesničky Nerestce, i hospůdka v Češnovicích, kde jsme pojedli chutný pozdní oběd.

Cestou do Herzogsdorfu jsme keše nechali být, abychom byli co nejdřív u Martiny a vnoučat. Na cestě z Herzogsdorfu do Nových Hutí jsme si už tuto zábavu nenechali ujít, a tak jsme se zastavili u pomníku Josefa Maršálka, pohraničníka, který zahynul v roce 1948 při ostraze hranic, udělali si krátkou procházku Stogrovou Hutí a nakonec navštívili i pomník posledního amerického vojáka, který padl na ceském území na konci druhé svetové války v míste zvaném Stogrova Hut. Tady jsme poprvé narazili na houby - pozůstatky krásných hřibů a svědectví, že rostou. Na konci cesty čekal penzion Klostermann, ve kterém jsme hodlali strávit příjemný týden.

První den jsme zahájili keší s podivným názvem Děsná Šumava a Gabretina čarovná zahrádka a odtud jsme se přemístili k TB hotelu Šumava. První dvě keše v nás žádný velký dojem nezanechaly. a tak jsme se přemístili po naši první šumavskou tisícovku - pod Homoli. Na tu jsme vystoupali i sestoupali a přemístili se k jezírku, zvanému U kýzu. Je to hluboká jáma se strmými stěnami, kde se v minulosti těžil křemen (kýz) - surovina pro výrobu sklářského písku. Na Pláních, kam jsme se přesunuli poté, je velké parkoviště. A zase vzhůru do kopce, k zadovským skokanským můstkům. Vlastně k bývalým skokanským můstkům, protože jeden již neexistuje a druhý je proměněn na rozhlednu. Krásný výhled i dobrý nápad se nám líbil, dokonce i to, že na stěně rozhledny vznikla i lezecká stěna. A Zadov podruhé - vyhlídka od hotelu Zadov, kde jsme chtěli něco pojíst, ale Věra to zamítla a tak jsme se vrátili na Pláně a v tamní restauraci si pochutnali alespoň na polévce. Bilance dne: 7 km pěšky a 7 nalezených keší.

Druhý den jsme vyrazili k jednomu z hlavních cílů pobytu - k pramenům Vltavy. Původní plán byl spojen s celkem 5ti kešemi a vyrážet jsme měli z Bučiny. Jenže jsme netušili, že do Bučiny sice vede cesta, ale výhradně na zvláštní povolení, a tak jsme skončili na Kvildě. Museli jsme trochu pozměnit plán a místo původně předpokládaných cca 8 km jsme museli absolvovat 14 km dlouhou trasu. Ale byla zato pěkná. Cestou jsme sebrali jednu neplánovanou keš Vltava tůňka. Na místě jsme zjistili, že pramen vůbec nepoznáváme - byli jsme tady cca před 10 lety. A také jsme neuspěli při hledání místní keše. Potěšilo nás, že jsme nebyli sami. Ostatně při tom návalu zájemců o pramen se ani moc hledat nedalo. Cesta zpátky byla stejně pěkná, jako cesta tam, ale o mnho pohodlnější - byla většinou s kopce. V Kvildě jsme lehce pojedli a sebrali další neplánovanou keš, která nás provedla obcí. Takže bilance 14 km pěšky a 2 keše.

Třetí den jsme začali návštěvou pozůstatků Pucherského mlýna - název je odvozen od bucharu, kterým drtili křemen na tzv. sklářský písek. Další dvě keše Pod Homolí a Březové zastavení byly v okolí Nového Dvora, na jehož území se těžil kyz pro nedaleký Pucherský mlýn. Pak následovaly dvě pohádky ze zdejšího kraje - Sklářský skřítek a O mluvící krávě, spojené s krásnou přírodou a pěknými kešemi. Zvláště ta druhá nám dala zabrat, hledali jsme ji téměř půl hodiny. Příjemný odpočinek a výhled na šumavské kopce nabídla další keš s výstižným názvem Ale je tu krásně ... Poté jsme se přesunuli do Stach, známých kromě jiného tím, že na návsi rostou houby. A rostly, dokonce mladé hříbky ... Po malé jednoduché krabce jsme vyrazili na další procházku k Bludnému kořeni, který nás na špatnou cestu nesvedl a od něj k pokladu, zvanému Mraveniště u Spůlky. A nebylo to jedno mraveniště, bylo jich nejméně pět, v každém milion mravenců a všichni měli o nás zájem. Nejvíc to odnesl Ariss, který se domníval, že se jich zbaví válením v trávě, ale z té trávy mu do kožichu lezli další a další. Nakonec se nám povedlo mravencům uniknout a vrátili jsme se do Stach, kde jsme se odměnili kávou a zmrzlinou. Bilance dne 9 keší, 9,5 km pěšky.

Čtvrtý den jsme věnovali Javorníku. Pod tímto názvem se skrývá více než 400 let stará sklářská ves pod stejnojmennou horou, vysokou 1066m. Na ní se tyčí rozhledna, vysoká 39,6m s vyhlídkovou plošinou, na niž vede celkem 197 schodů. Ve vsi jsme navštívili sochu pana Klostermanna, a vyrazili ke kapli sv. Antonína, stojící na úbočí hory. Tady jsme našli poklad, věnovaný kapli a vyrazili na vrchol. Prohlédli jsme si rozhlednu zdola, popošli několik kroků, našli keš patřící k rozhledně a vyrazili hledat další. Z louky nad Tejmlovem byl krásný výhled do okolí a na cestě od ní jsme potkali sourozenecký pár, který o geocachingu nic nevěděl. Tak jsme jim řekli zhruba co to je. Oni tím byli tak zaujati, že s námi strávili zbytek dnešní cesty. Ta vedla kolem Studánky u Koruny k Mudrcovi a jeho ležícím bratřím až k Pohádkové hoře Javorník. Studánka je pojmenovaná podle nedaleko stojícího menhiru s vytesanou korunou, Mudrc je další velký menhir, kolem něhož leží další obrovské kameny. Údajně má léčivé účinky a jeho záření je měřitelné. Pohádková hora je velký palouk, plný pohádkových postaviček - bohužel už nese znaky všudypřítomného vandalismu. Po lehkém občerstvení v javornické restauraci jsme se ještě zastaviuli u památného buku v Úbislavi. Bilance - 7 keší, 9km pěšky.

Pátek nešťastný to den. Od rána pršelo a my se nudili na pokoji. Když odpoledne déšť povolil, vyrazili jsme do přírody, navštívit alespoň něco z plánovaných zajímavých míst. První zastávka byla smutná. Šlo o hřbitov v Novém Světě, který byl v roce 1976 spolu se zde stojícím kostelem zničen. V roce 2010 byl hřbitov obnoven, odstřelený kostel připomíná jeho obrys. Smutné místo. Mnohem příjemnější atmosféru má Chalupská slať - i v tom sychravém počasí měla poměrně hodně návštěvníků. Bohužel krabka, kterou jsme měli najít, na místě nebyla. Inu, není každý den posvícení. Zato pomník Králi Šumavy na místě byl. Vzdali jsme mu čest a pokračovali na dalí zajímavé místo, kde údajně byla pozemní továrna výrobu letadel Messerschmitt, v roce 1945 totálně vybombardovaná. Takže přeci jen něco do bilance - 4 keše, cca 3 km pěšky.

Poslední den už jsme jen balili a vyrazili na cestu domů. Pro odpočinek a střídání za volantem jsme měli připravené zastávky. První byla hned ve Vimperku a jmenovala se Hasselburg podle místní bašty, která měla chránit zámek. Další zastávka byla ve Strakonicích u Zapomenuté kapličky (trochu jsme se zamotali, ale našli). a poslední byla ve Voznici nedaleko obecního úřadu a byla věnována soše Jana Nepomuckého. A byli jsme skoro doma, ale měli jsme hlad a doma prázdnou spíž. Takže jsme zajeli do Kostelce do Perlové vody a dali si něco dobrého k jídlu. A tak jsme úspěšně zakončili devítidenní výlet, na který budeme rádi vzpomínat. A celková bilance ? Tady je: 38 nalezených keší, 42 km pěšky a 866 km ujetých autem.