Krušnohorský týden

Vyrazili jsme do hor, které kromě Českého středohoří máme nejblíž. Bydleli jsme v penzionu  Rozcestí na Dlouhé louce. Dlouhá louka je náhorní plošina, kde kromě několika usedlíků a jednoho penzionu jsou samé chalupy a kde je v létě moc hezky. Z tohoto zázemí jsme vyráželi pěšky i autem do okolí abychom spojili příjemné (kochání se krásnou přírodou a místními zajímavostmi a památkami) s užitečným (lovem keší).

Na cestu jsme si připravili odlov tří keší, ale měli jsme smůlu. První jsme nenašli i když jsme na prudké stráni mezi vrcholovými skalkami strávili lezením nejméně půl hodiny. Když jsme vystupovali z auta ke startu na druhou, začlo pršet. A tak jsme jenom navštívili hnízdiště. Ropáka bahnomilného (Petroleus mostensis) nedaleko Vraňan. Na obrázku je uhynulý jedinec. Po příjezdu a ubytování jsme si proto před večeří udělali procházku na rozhlednu na nedaleké Vlčí hoře.

Další den vedla naše cesta k Loučskému jezírku a dále přes Stropník a Dušanovu vyhlídku do Domaslavického údolí (přírodní rezervace) a odtud zpět nahoru na Dlouhou louku.  Loučské jezírko je krásné a hojně navštěvované, voda z pramene je chutná, prostě pohoda. Zdá se však, že umístění keše je zřejmě veřejným tajemstvím a někteří si tam asi chodí vybírat to, co se dětem líbí. Když jsme šli po hrázi rybníčka, všimla si Věra na dece u jednoho z ležících párů plyšového oslíka s TB plackou. Tak jsme se s nimi dali do řeči, vysvětlili jim co jsou trackovací předměty a oni slíbili, že medvídka vrátí. Jsou místní - mají tady chalupu. Večer jsme se šli podívat, jestli opravdu je TB v keši. Protože na hrázi byla další rodinka a koupala labradora, šli jsme dál, že počkáme až odejdou. Pak si ale Věra všimla, že pán jde ke keši a kontroluje ji. Tak jsme se vrátili, dali řeč a dozvěděli se, že o keši vědí víc než rok a občas se ze zájmu zajdou podívat, jestli to ještě funguje.  S tím prvním párem jsme se během pobytu ještě dvakrát setkali, pohovořili a oni skutečně nakonec synka přesvědčili, aby oslíka do keše vrátil.

Následující den vedla naše cesta z parkoviště na rozcestí nad Osekem nejdříve k ukázce krušnohorského vrásnění a pak na hrad Rýzmburk. Zřícenina napovídá, jak byl hrad obrovský, ve své době určitě svou velikostí konkuroval Pražskému hradu. Nechali jsme tady coin jménem Hazmburk, připomínající naši 500.keš. Pak jsme se vydali naučnou stezkou přes zimoviště netopýrů (je ve staré opuštěné štole) přes Krásnou vyhlídku k Čertově díře. Je to další ze spousty štol, kterými jsou Krušné hory provrtány. Kolem krásné ukázky krušnohorského zlomu jsme dorazili na Salesiovu výšinu a odtud zpět k autu a domů.

V pondělí jsme při procházce kolem Rybího potoka objevili pstruhovou líheň. K ní jsme se vrátili poslední den cestou domů a nakoupili pstruhy. Pak nás přivítalo městečko Hrob, které jsme si prohlédli shora i zevnitř a kde jsme také poobědvali. Pak jsme se vypravili k zajímavé skalce u Verneřic, nazývané Žába. A nakonec jsme si shora i zblízka prohlédli dva zatopené povrchové doly Barboru a Otakara. Dnes jsou to krásná rekreační jezera.

 V úterý jsme se pohybovali v okolí Mikulova. Nejde o známé vinařské středisko, ale o malou obec pod Bouřňákem, kde se zřejmě hodně a dobře lyžuje. Kromě kešky v Mikulově jsme také navštívili Vlčí kámen, což je krásná procházka lesem, dojeli jsme na Bouřňák a k nedaleké větrné elektrárně, kde je keška nazvaná FÉN-ix - podle autorů po příchodu na místo uložení byli pěkně ofouknuti - jako od fénu a jejich image byla jako z dimenze ix.

Středa byla věnována městu Duchcov. Cestou tam jsme zastavili ve vesnici Lahošť, která má jednu zvláštnost nazývanou Obří pramen. Tento pramen od pradávna vyvěral na povrch země a byl tak silný
(27-42 l/s) až poháněl vodní mlýn. Byl to pramen termální (25-38°C) složení podobného teplickým pramenům.
Teplota vody tohoto pramene dnes se pohybuje mezi 15-20 °C. Pramen teče v hloubce asi 35 m a není nijak využíván. V Duchcově jsme se věnovali dvěma keším nazvaným jak jinak než po známém Casanovovi. Ty nás přivedly kromě jiného i do zámeckého parku, který je rozlehlý a velice krásný. A na závěr jsme se prošli  místním lesoparkem nazývaným Habeš a trochu se kamarádili s přátelskými zvířátky.

Poslední den našeho pobytu byl věnován Cínovci a okolí. Cestou tam jsme se zastavili na malé, ale pěkné skalce.  A pak už vzhůru na Cínovecké rašeliniště. Trochu jsme se tam motali, neudělali správnou fotku a tak jsme se následující den vrátili abychom to cestou domů napravili. Další rašeliniště, které na Cínovecké navazuje, je už v Německu a tak jsme se tam taky mrkli. Cestou k němu jsme viděli poprvé zvíře, které se jmenuje alpaka a připadalo nám kouzelné. Pak jsme ještě nenašli Kleiner Lugstein a našli Grosser Lugstein, a vrátili se do Cínovce. Tam jsme něco pojedli a vydali se na místo, kde nic nebylo - trochu podivná earthcache. A nakonec jsme vylezli na horu Uhliště, kde jsme málem promokli, ale dobře to dopadlo.

A nadešel pátek a s ním cesta domů. Po snídani jsme si ještě vyběhli na nedalekou horu Loučná, zabalili a vyrazili přes Cínovec, pstruhovou líheň v Křižanově domů. Byl to moc hezký týden a dlouho na něj budeme vzpomínat. Také proto, že za ten týden jsme našli celkem 40 keší, a to je docela slušný výkon.