Ještě jednou Milešov

Na druhé straně údolí v němž se skrývá Milešov, ční vrch Ostrý se stejnojmenným hradem. A když jsme dobyli Milešovku, museli jsme dobýt i Ostrý. V Milešově jsme při té příležitosti navštívili památný strom Sváti Pulce. (Svatopluk Pulec, (1876-1942)osobnost neprávem zapomenutá, ale právě proto právem vymyšlená, přitel samotného Járy Cimrmana byl jednim z nejvýznamnějších horolezcu a to nejen v tehdejším Rakousko-Uhersku.) Pamětní desku jsme si se zájmem přečetli nejen my, ale i Dony.

Cesta na hrad Ostrý byla náročná, ale vyhlídka stála za to. Úkryt keše je velmi dobře vymyšlený i umístěný, ale nám stejně neodolal. Krabka byla plná, ale nebylo v ní nic, co by nás zaujalo. Prolezli jsme celý hrad, z každého místa krásný výhled, prostě nádhera. Ale nejvíc se tam stejně líbilo Donymu - po každé straně jednoho zajíčka, to se hned tak nestane.

Poslední zastávkou byl vrch Boreč, nazývaný také Kouřící hora. To proto, že díky zvláštnímu jevu, nazývanému ventarola se nad ním v zimě vznáší obláčky páry. Kopec je protkán sítí puklin, do kterých je nasáván spodem studený vzduch, v teplejší   zemině se ohřívá a stoupá vzhůru. V létě pak je proudění opačné. Protože jsme na hoře byli v létě, kdy ventilace má opačný tah, málem nám to zatáhlo Donouška dovnitř hory. Prošli jsme si celou naučnou stezku, je moc zajímavá. Cestou dolů jsme si opatřili večeři (krásné malé bedličky, které jsme naplnili a osmažili - mňam) a jednu velikou bedlu jsme nechali někomu jinému.