Jak nás potrápili vojáci ...

Na dnešek jsme si připravili šest jednoduchých keší, abychom se rozcvičili na týden na Drahanské vrchovině. Začali jsme krátkou procházkou přírodní rezervací Louzek u Doksan. Bylo tam nádherně, všechno vonělo, svítilo sluníčko, prostě super. Keš jsme našli bez problémů, Věra mě vyfotila a šli jsme k autu, abychom se přesunuli do Travčic, kde jsme si naplánovali asi 6km procházku lesy, spojenou s odlovem dvou keší.

Zaparkovali jsme za vsí na začátku lesa a vyrazili. Po chvíli jsme narazili na plot, na kterém visela cedulka že se jedná o vojenský objekt střežený psy. Uvnitř hráli tenis a volejbal, slunili se a my jsme je nerušili. Zato po několika stech metrech jsme byli nuceni odbočit z plánované trasy, protože ten plot se táhnul kolem silničky, kterou si tam vojáci vybudovali a my museli jít kolem ní jinam, než jsme chtěli. Naštěstí po několika dalších stovkách metrů se silnice odklonila a my jsme mohli vyrazit naším směrem k Travčické pískovně. Je to obrovská už vytěžená ale i ještě nevytěžená plocha. O její rozloze mnohem víc napoví obrázek.

Od pískovny jsme měli namířeno k Mrchovému kopci. Cesta ubíhala pokojně, na trable s plotem už jsme zapomněli. Keš našla Věra a zhrozili jsme se. Byla asi tři metry vysoko na stromě. Co teď ? Když jsem navrhl, že tam vylezu, neuspěl jsem a byl jsem pověřen udělat stoličku Věře, která tam skutečně vylezla. Spokojeni jsme se vydali předem připravenou trasou nazpět k autu, nemělo už nás čekat nic horšího, než bylo to lezení.

Jenže když už jsme byli téměř na dohled od auta zastavil nás opět ten plot a tentokrát zcela nekompromisně vedl zcela jiným směrem, než kterým jsme chtěli jít my. A to dost dlouho, asi tak 1,5 km. Když konečně skončil u silnice, potkali jsme paní, která v tom prostoru sloužila a ta nám poradila další cestu - podle ní to bylo ještě asi 3 km, které nám k autu chyběly.

Dorazili jsme zcela umordovaní a Dony navrhl a my jsme souhlasili, abychom další putování za kešemi odložili na jindy a vrátili se domů. Byl to zážitek, který v nás žádné sympatie k armádě nevyvolal. Jednak oplocení silnice připomínalo hraniční pásmo, jednak na žádné z map, které jsme měli k dispozici, nebylo nic o tom, že cesty na ní namalované neplatí, protože je kříží vojskem vybudovaná ochrana jejich útvaru a přístupových cest k němu.

Ale co, hlavně že jsme zdrávi ...