Házmburk

Tuhle keš jsme si vybrali jako naši pětistou, protože Hazmburk se nám líbí, byli jsme tam už dvakrát s Matýskem, z toho jednou jsme se neúspěšně pokoušeli i o keš. Cesta nahoru uběhla rychle, i když v nohách jsme ji jako vždy cítili. Nahoře kromě pokladní nebyl vůbec nikdo, jen vítr foukal, a to dost studeně. Dali jsme se do hledání, Věra slezla skoro z celé skály dolů, Dony čuchal nahoře a já se pustil po stopě a našel. Skutečně ji najít nebylo tak obtížné. Docela veká krabka, tak jsme zalogovali vyměnili CWG a vydali se zpět. U pokladny jsme ještě na památku zakoupili minci, popovídali s paní pokladní a vydali se slavit pětistovku. Oslava spočívala v opulentním obědě v restauraci v Libochovicích a přípitku kvalitní rakouskou hruškovicí doma.