Do Dunajské Stredy a zpět

Každý rok, většinou na jaře a na podzim, jezdíme na termální koupaliště do Dunajské Stredy. Jezdí nás tam zpravidla osm - my dva, Jirka s Maruškou, Franta s Jiřinou a Maruna a Karel. Je to jedna z mála příležitostí jak si pokecat a zhodnotit jak jde život. Letos jsme tam na jaře nebyli, ale podzimní koupání už jsme si ujít nenechali. Kromě koupání, hraní šipek a povídání jsme se taky byli projít po městě a zaujal nás krásný automobil. Samozřejmě, že cestou tam i zpátky jsme se zastavili na pár keších a zde jsou ty zajímavé:

Cestou tam jsme hledali zapomenutý most - původně stál na císařské silnici Jihlava - Brno, dnes vede odnikud nikam a zarůstá bujnou vegetací tak, že už na něj není pomalu vidět. Je v uzavřeném prostoru skládky materiálu správy silnic tak snad ho nezavezou.
Na kešku u Devíti křížů už jsme se chystali několikrát a nikdy na ni nedošlo, až teď. Cestou ke keši nás předešli dva mladíci, Věra pravila - to jsou kačeři. A byli - byl to tým Pišta a Fišta. Ke keši jsme došli dřív, také jsme ji našli první, vyměnili jsme si informace o navigacích a popovídali jen tak, zalogovali a šli dál.
Další pěkná zastávka byla u přírodního koupaliště Sekule. Je to velké jezero vzniklé po bývalé štěrkovně s krásně čistou vodou. V létě údajně je kolem spousta lidí, na konci září jsme tam byli jen my.
Potěšila nás  zastávka na dálničním odpočívadle u Malacek. Jednak jsme si tam dali oběd při kterém na nás koukal vycpaný medvěd jako živý, jednak je tam malá, ale hezká zoo. A taky proto, že Věře se podařilo najít mrňavou a fikaně ukrytou kešku - dost lidí pořed námi psalo, že neuspěli.

Cestou zpátky jsme zastavili v Dunajské Lužné u kapličky. Měli jsme připravenou ještě jednu keš, ale ta se nepodařila. Buď byla dobře schovaná, nebo dobře ukradená. V každém případě jsme pokračovali dál na Moravu.
Z dálnice jsme vyjeli u Podivína jeli směrem na Hustopeče. Ve Starovičkách jsme zajeli mezi vinice a navštívili gotická boží muka, přečetli si zajímavé povídání, zalogovali a pokračovali do kopce na vyhlídku pro další keš jménem Vyhlídka u obrázku.
Najít krabku nebyl problém. Zrovna když jsme logovali, přijelo auto plně naložené lidmi a začali cosi kutit u vyhlídky. Dělali jsme jakoby nic, ale moc se toho zakrýt nedalo. Pak jsme si vylezli na vyhlídku, a sledovali je - usoudili jsme že přijeli plašit špačky. Vyhlídka byla pěkná i v tom mlhavém počasí. ale dlouho jsme se nezdržovali a pokračovali do Hustopečí.
Tam jsme si protáhli nohy do kopečka abychom se dostali ke kapli sv. Rocha. z konce 17. století, vybudované na bývalém Volském, později Křížovém vrchu. V 19. století byl kolem ní vybudován lesopark, který začátkem 21. století, kdy jsme tam byli, docela chátral. Kešku jsme našli, úkryt byl pěkný a vtipný, škoda jen, že okolí je docela zanedbané.  A pak už jsme mazali rovnou domů.