Abertamy a geocaching

Před nadcházejícími letními prázdninami jsme si jako v předcházejících létech vyrazili do neznáma, kde na nás čekají ještě nezasažené keše. Tentokrát nás zlákaly Krušné hory. Není to příliš daleko, je tam hezká krajina a taky jsme na internetu narazili na sympatický penzion.

Vyrazili jsme v pondělí 18.6.2018 dopoledne. V polovině cesty, nedaleko Chomutova, jsme udělali přestávku na odpočinek - samozřejmě aktivní. V plánu bylo najít 4 - 5 keší ze série Cesta nejen ze Silvestra. Celá čítá 9 keší, zbytek zůstane na zpáteční cestu. Keše jsou rozloženy kolem zajímavého kanálu - přivaděče mezi Ohří a Bílinou.

Po nalezení 4 keší jsme usudili, že takticky bude lepší nechat zbytek na zpáteční cestu, pojedli, popili a vyrazili směr Krušné hory. Cílem byl penzion Ellen v městečku Abertamy. Po ubytování jsme ještě vyrazili na procházku před večeří. Nedaleko od penzionu totiž měla být keš, a to nás lákalo. Bohužel nebyli jsme úspěšní. Není každý den posvícení.

V úterý jsme se věnovali Horní Blatné a okolí. Prvním cílem byl Blatenský příkop, který byl zbudován v letech 1540 - 1544 jako přivaděč vody z Černého potoka pro praní rudniny a pohon strojů v Horní Blatné. Měří 12 km a klesá jen o 12m.

Nedaleko od potoka stávala ves Bludná (Irrgang). V 50. letech měla cca 200 obyvatel, dnes tam jsou jen skromné zbytky dvou z původních 27 domů. Oba skrývají poklady.

Posledním pondělním cílem cílem byl vrcholek Blatenského vrchu. Cesta vede kolem Vlčích jam a Ledové jámy a končí na vrcholu u rozhledny a stánku, kde jsme si dopřáli v to vedru zmrzlinu, odpočinuli si a vyrazili dolů k autu. anskrátko jsme se zastavili ještě na Plešivci, ale začínalo špatné počasí  a tak jsme vyrazili k Ellen.

Ve středu jsme se těšili na dlouhý okruh, vyšperkovaný kešemi. Série se jmenuje Okolo koupáku a má cca 15 keší. První dvě zastávky proběhly docela příjemně, ale pak to nastalo - nejasné pokyny v listingu, cesta naslepo lesem za ručičkou kompasu, terén obtížný a nakonec jsme nevěděli kudy dál. Tak jsme se rozhodli, že se vrátíme k autu. Byla to dlouhá a nepříliš příjemná cesta v horku. Ten den jsme nachodili nejvíc kilometrů a získali nejméně keší.

Ve čtvrtek jsme vyrazili do okolí Perninku. Z parkoviště u hřbitova jsme se vydali po červené ke keši s poetickým názvem Stříbrná studánka. Je skutečně pěkná, i když voda stříbrná není. Byly u ní hrnečky, ale neměli jsme odvahu ji ochutnat. Ten den nás provázelky krásné horské louky, plné rozmanitých květů nejrůznějších barev. Po studánce jsme řešili problém jestli majitel může vzít svého psa do lyžařské stopy. Protože na lyže nechodíme, bylo to jednoduché. Když pes chce, tak může.  Další zastávka se jmenovala U rybiček, kde jsme příjemně poseděli na pěkné vyřezávané lavičce. Pak ještě do kopečka podívat se na Pernink  shora. Houbovka se jmenovala další trasa, věnovaná pěkným vyřezávaným houbám. Skončila u zrestaurované kapličky a u horní nádrže městského vodojemu, vybudované v roce 1912.

V pátek celý den pršelo. Víc se k tomu říct nedá. Dlouhá nuda u televize a navečer, když přestalo pršet, krátká procházka po Abertamech.

V sobotu jsme prošli část naučné horské stezky Hřebečná a našli tak jeden z dalších pokladů. Pak jsme vyjeli do Nejdku, prohlédli si evangelický kostel a prošli křížovou cestu až na vrchol. Je pěkně restaurovaná a docela dobře se po ní šlo. Na vrcholu je pěkný výhled. Pak jsme začali hledat keš, která patří ke Kalvarii a další, která patří k Myšímu hrádku. To zabralo dost času, prochodili jsme celý vršek a nakonec jsme uspěli. A to byl čas k tomu, abychom sešli dolů na Rajmanovu vyhlídku. Připomíná prvního poválečného starostu Nejdku a je od ní také pěkný výhled.

V neděli jsme jako každý den bohatě posnídali, vyrovnali se s panem majitelem a vyrazili domů. Nezapomněli jsme, že na nás čeká u přivaděče v Černovicích 5 keší. Byla to příjemná přestávka v polovině cesty. Na dvoreček jsme dorazili brzy odpoledne. V Abertamech se nám líbilo, možná, že se sem někdy vrátíme, ale byli jsme rádi, že jsme doma.